"Bílé pivo" je pšeničné pivo, dnes převážně z Německa, ale také z Belgie, kde se mu říká „witbier“. Dle německé tradice je typické použití sladové, či nesladové pšenice v množství minimálně 50 % podílu sypání sladu. Vyrábí se jak infuzí, tak dvourmutovou dekokcí (nejčastěji jednormutovou). První psané zmínky o vaření toho typu piva kupodivu pocházejí z českého území ze začátku 16. stol., kdy roku 1505 Petr Vok z Rožmberka udělil městu Třebové právo vařit „bílé pivo“. Až teprve kolem roku 1550 se rozšířilo do Bavorska, kde je oblíbené dodnes. Pivo má světlou slámovou až velmi tmavě zlatou barvu, vysokou nasycenost a bohatou pěnu, převážně je nefiltrované (viditelný zákal díky kvasnicím a vysokému obsahu bílkovin). Díky vyšší EPM (min. 11,0 %) je pivo středně plné a je z něj znatelná obilná chuť po pšenici. Pivo se vyznačuje charakteristickým ovocným a fenolovým aroma, vystupuje muškátový oříšek, kouřové, či vanilkové aroma, a zejména hřebíček. Často jsou přítomné estery nejčastěji s banánovým aroma, jablečné aroma a rovněž i vyšší alkoholy. Kvasničná vůně by měla být svěží, bez sirných a autolyzačních tónů. Bývá měně chmelené, takže chmelová chuť a vůně nejsou přítomny. Diacetyl by neměl být cítit. Chmelení je slabší, doznívání sušší. Pšeničné pivo se podává ve vysokých, pohárových sklenicích, často i s plátkem citrónu.