Nedávno se náš tým BeerWeb.cz osobně setkal s největším fanouškem našich stránek (krycí jméno MK). Následně jsme vám z rozhovoru přinesli podrobnosti o jeho virální aukci „Mý vymazlený Fáčko“, která se nakonec stala úspěšnou nadační aukcí. Při tomto podivném rozhovoru jsme se také náhodou stali patronem dobročinného výtěžku a pomohli jsme vykonání dobrého skutku na „potřebných“.
Zázraky se dějí, ať jsou Vánoce nebo ne i v jednadvacátém století! Tak se TO nakonec opravdu stalo a „vymazlený Fáčko“ určené k likvidaci se na druhý pokus prodalo. Zakoupil ho zdravý blázen do aut, který se pustil do restaurování vozu. Díky nadační aukci vytěžilo Fáčko celkovou částku dva tisíce korun. Tento tučný výtěžek z nadační aukce byl uživatelem MK v záplavě zoufalství a jeho opilosti svěřen do našich rukou.
Převzatým obnosem do opatrovnictví jsme se postavili této významné výzvě čelem a rozpoutali jsme hlasování o nadačním příspěvku, u nás nevídaný a neslýchaný počin. Nechali jsme širokou veřejnost volně hlasovat, na jakou nadaci BeerWeb.cz přispěje. Projevila se tak svobodná vůle všech zúčastněných hlasujících.
Osud tomu chtěl, hlasování o tučném příspěvku vyhrála s propastným náskokem před ostatními potřebnými „První společnost za práva koček“. Tato společnost se v anketě utkala např. s Nadací pro výzkum rakoviny, Nadací Terezy Maxové nebo dětskou nadací Klokánek. To jsou opravdu veliké a všeobecně uznávané nadace s neotřesitelným postavením na charitativním výslunní. Jak je tedy možné, že v anketě vyhrály kočky s obrovským náskokem? Důvod je zcela jednoduchý: dva tisíce pro tak velké nadační společnosti jsou jako kapka v moři, ale pro kočky to byl příspěvek téměř astronomický. Z jejich transparentního účtu je zřejmé, že takový nadační obnos pro ně měl být hnedle dvojnásobek maximálních příspěvků, které obdrží asi tak třikrát za rok. Opatrovnice koček o náš příspěvek opravdu stály, tak také aktivně hlasovaly, a že jich nebylo zrovna málo. Potom, co jsme kočkám poslali odhlasovaný příspěvek, nás srdečně a výrazně „vymňaukovaly“. Z tohoto důvodu jsme přesvědčení, že náš příspěvek padl na úrodnou půdu a poskytl konkrétní a nezanedbatelnou pomoc.
První společnosti za práva koček nadále přejeme mnoho úspěchů do budoucna, mnoho radosti z dobře odvedené práce a také jsme rádi za jejich upřímné díky.
První společnost za práva koček:
Společnost vychází z myšlenky, že kočky jsou unikátní a ušlechtilý druh, svojí elegantní krásou inspiruje výtvarné umělce a svojí něžnou přítulností a nenáročnou péčí se stal nejrozšířenějším domácím miláčkem soudobé lidské společnosti.
Posláním společnosti je zvýšení odpovědnosti, úcty a péče lidí o kočky. Cílem je posílení preventivních a legislativních opatření za účelem zamezení krutosti a utrpení páchaného na kočkách a zejména zamezení jejich nekontrolovatelného množení a tím i strádání kočičí populace.
Naplnění svých cílů zabezpečuje zejména osvětovou činností a praktickou činností svých členů.
Kočky milující dobrovolnice se denně pohybují v ulicích, setkávají se s vyhladovělými případy, s těžkými případy týrání a s ošklivými zraněními, navštěvují denně spřízněné veteriny, podporují či zřizují a vedou útulky pro opuštěná zvířata, nakupují potravu a v neposlední řadě, opatrují i významné procento nalezenců u sebe doma.
Kočka:
Kočka je (Felis silvestris f. catus) především dokonalý predátor – má ostré smysly, dokáže se potichu plížit i vyvinout velkou rychlost. Má schopnost přesně rozlišit, odkud vychází daný zvuk, čemuž napomáhají pohyblivé ušní boltce. Spodní hranici sluchu má jako u člověk, horní hranici má však asi o dvě oktávy výše. Nosní sliznice kočky obsahuje asi 200 miliónů čichových buněk. Čich slouží kočce k nalezení kořisti, k orientaci v prostředí a ke komunikaci s ostatními kočkami. Nejcitlivějším místem na těle kočky je jazyk, dále čenich a tlapky. Na tlapkách jsou citlivé receptory vnímající vibrace, díky kterým může kočka zaznamenat i nepatrné chvění, ba dokonce má schopnost předpovídat zemětřesení. Kočka domácí má dále na hrudních končetinách a na obličeji citlivé hmatové vousy, které ji umožňují orientaci i v naprosté tmě. Je to tvor s krepuskulární aktivitou a přirozeně je nejaktivnější večer a v brzkých ranních hodinách. Denně prospí 12-16 hodin.
Kočky žijící divoce se dožívají v průměru 3–5 let, zatímco doma chované kastrované kočky až 15 let. Mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat, obvykle však 4-6.
Historie a domestikovanost kočky
Kočka domácí je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla. Kolem roku 3000 př.n.l. se kočka stala významnou součástí života Egypťanů. Dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky a mumie koček. Pro zemědělce měly kočky obrovský význam jako lovci hlodavců, kteří ohrožovali sklady potravin. Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly navzdory dnešních pověr zrovna černé kočky, chránící egyptské chrámy. Nálezy mumií koček a kočičích amuletů, i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni – Bastet. Ta byla zobrazována jako kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 př.n.l.. Zabití kočky se trestalo smrtí. Kladný vztah ke kočkám má také islám. V Číně byly kočky pod ochranou buddhismu, byly spojovány s mnišstvím a zároveň měly mít moc chránit před chudobou. Na druhou stranu Číňané dodnes příležitostně kočky chovají i pro kožešinu a maso, které se jí hlavně v okolí Kantonu. Dovoz kožešin z koček je do Evropy od r. 2007 zakázán.
První doklady o kočkách v Evropě nacházíme na řeckých vázách z 5. stol. př.n.l.. Do 10. stol.n.l. byly kočky považovány za hodné ochrany, za přinášející štěstí a v mnohých krajinách (Anglie, Skotsko) byl vydán zákaz jejich zabíjení včetně stanovení pokuty za zabití. Křesťané na kočky původně nahlíželi kladně. Kočka je v katolické ikonografii atributem svaté Gertrudy. Od 13. století se však pohled na kočku radikálně změnil s příchodem inkvizice. Tehdy se vše, co předtím na nich lidé obdivovali (pružné pohyby, individualita a nezávislost), stalo podezřelým. Inkvizice vyhlásila kočku za spojence čarodějnic a ďábla. V té době začaly být kočky upalovány spolu s čarodějnicemi, černá kočka se stala symbolem ďábla a později i za ďábelské stvoření. Pronásledování koček bylo na vrcholu v 16. - 17. století, kdy byly kočky věšeny, přibíjeny na vrata nebo upalovány v koších. Přes toto pronásledování koček je používali námořníci na svých lodích pro lov myší a krys. Jedna lodní kočka se plavila dokonce i na Titanicu. Takto se kočky dostaly do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.
S nástupem osvícenství se situace koček znovu obrátila. V období baroka a především rokoka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění.
Současné společenské postavení
Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v Londýně v r. 1871. Další výstavy a organizace na sebe nenechaly dlouho čekat.
Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v novodobém věku se uplatňuje také jako významný společník člověka.
Kočka je individualista. Sama se rozhoduje, v jaké společnosti bude trávit svůj čas. Je těžké stanovit jí hranice anebo ji v něčem omezovat. Přesto na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem je kočka díky několikatisíciletému soužití s člověkem schopná vytvářet sociální vazby se svým okolím. Kočka jako domácí mazlíček si obvykle vytvoří pevný a něžný vztah se svým majitelem. Moderní lékařství kočku používá také jako prostředek k terapii. Felinoterapie je druh zooterapie. Jedná se o podpůrnou léčbu somatických i psychických poruch a zátěží. Jejím principem je přímý kontakt pacienta s kočkou domácí.